Pivní styly a jejich rozdělení
Svět piva je téměř nekonečně pestrý, avšak v podstatě velmi jednoduchý a vůbec se není třeba bát, že se v něm nevyznáte. Tak jako u dobrého víno je důležitější si onu dobrotu vychutnat, než znát encyklopedické znalosti.
Pivní styly a jejich rozdělení
Začněme bonmotem, který zvláště v Čechách je srovnatelným se svým vzorem hovořícím původně o jazycích...
Kolik stylů piva znáš, tolikrát si člověkem...
Pivní styly se tradičně dělí především podle typu kvašení na spodně kvašená piva (ležáky), svrchně kvašená piva (ales) a spontánně kvašená piva. Mezi ležáky patří například světlý a tmavý ležák, ležák plzeňského typu, vídeňský, či mnichovský ležák, helles a nebo bock. Svrchně kvašená piva zahrnují styly jako pale ale, IPA, stout, porter (až na vyjímky) či weizen. Spontánně kvašená piva, typická hlavně pro Belgii, zahrnují lambiky a gueuze.
Další rozdělení vychází z barvy (světlá, polotmavá, tmavá), síly (výčepní, ležák, speciál) a chuti (hořká, sladová, kyselá, ovocná). Moderní pivní svět přidává i speciální styly, jako jsou kyselá piva, ochucené ejly nebo silná imperial piva, která rozšiřují tradiční kategorie a nabízejí milovníkům piva širokou paletu chutí.
A tímto bychom mohli naše povídání o stylech pro obyčejného milovníka dobrého pivka s klidem uzavřít
Ano, takhle jednoduché to v podstatě je
Ale asi podvědomě Vám to nedá a chtěli byste nahlédnout přece jenom pod pokličku tohoto našeho národního nápoje podívat více. Věřte však, že toto základní rozdělení Vám pro objevování krásy piv stačí. A to i z důvodu, že každé pivo je jiné, každý pivovar má trochu jinou představu o tom, jak ten, či onen konkrétní styl piva má vypadat a chutnat. Také každá várka stejného piva ve stejném pivovaru je minimálně trochu jiná.
A tak, nechcete-li si příliš zabředávat, dál už nečtěte.
Anebo jen po doušcích pozvolna objevujte postupně osobitost a pestrost jednotlivých piv zapadajících více, či méně do jednoho, či někdy i do několika oněch pivních stylů.
Než se pustíme do dalšího povídání, chci Vám říci, že si tedy vůbec nemusíte lámat hlavu s tím, že neznáte vše, neboť to ani zdaleka neznají ani ti opravdu největší odborníci a znalci.
Jak to je tedy více do hloubky? Pro lepší orientaci se často používají mezinárodní průvodci, například BJCP nebo-li Beer Judge Certification Program, které definují desítky až stovky konkrétních stylů. Ty popisují typickou barvu, vůni, chuť, hořkost, obsah alkoholu i tradiční suroviny a původ. Díky tomu lze snadněji porovnávat piva z různých pivovarů a zemí a posuzovat, jak věrně odpovídají danému stylu.
V praxi se tak můžete setkat s klasickými českými ležáky, anglickými ejly, americkými chmelenými IPA, německými pšeničnými pivy nebo belgickými trapistickými speciály. Každý styl má svou historii, technologii výroby i typické chuťové profily, což dělá z objevování pivních stylů nekonečně zajímavou cestu pro začátečníky i zkušené degustátory.
O konkrétních stylech, skupinách a vývoji si povíme zase něco příště.
Závěrem je potřeba říci, že krom zákonných kategorii, které ale se styly piv nemají realně nic společného, neboť slouží jen k určení určitých konkrétních parametrů pro celní účely (zdanění) a vyplývají v podstatě z množství alkoholu, neexistují pro pivovarníky žádná pevně daná stanovená pravidla a svět stylů piv se neustále úzusem bouřlivě rozvijí.
Proto je možné, i díky novým technologickým možnostem, rozvíjet různé nové křížence stylů a celé nové směry.
Jediným soudcem je čas a obhájcem pak jistojistě my pivaři, kteří si více, či méně konkrétní novinku zamilují a dle toho se ujme, uchytí, nebo skončí v propadlišti dějin a jen sem tam někdy je znovu, snad více z nostalgie, než reálné oblíbenosti, nějaký pivovarský nadšenec zase uvaří.
Dej bůh štěstí. Carpe diem.
Karel